RGB

Dívka s červenými vlasy mě zaujala, jenže jak ji vyfotit, aby to nebyla jen ona? Červené lodičky – to bude ono. A chvíli bylo. Zanedlouho na to jsem potkal v obchodním centru pána, který měl zelené vlasy a tlačil spoustu nákupních košíků, prošel jsem kolem něj téměř bez povšimnutí a pokračoval si za svým. Po nějakém čase jsem ho potkal podruhé a situace se opakovala. A ve stejném období jsem v jiném obchodě uviděl pokladní, která měla modré vlasy a krátce na to tu byla myšlenka na trojici fotografií.

Rozhodl jsem se, že toho pána co má zelené vlasy oslovím (Do té doby jsem vždy o focení mluvil jen s lidmi, co jsem znal. Zároveň to pro mě byla výzva, zda to dokážu.)

Při první „výpravě“ tam uklízel nákupní vozíky někdo jiný a ten mi řekl, kdy tam bude kolega. Za dva dny jsem se tam vydal znovu, jenže jsem si to špatně vyložil a znovu jsem tam potkal toho „nepravého“ a tak jsem odešel zase s nepořízenou. Další den jsem již po 20 min čekání měl úspěch, můj objekt se objevil. Teď si jen dodat kuráže a zeptat se. Nadechl jsem se a řekl si, že pokud to nezkusím tak se mi to nemůže povést. Oslovil jsem ho a ono to vyšlo a pán s focením souhlasil (to jsem již měl v hlavě, že bych ho chtěl vyfotit s flaškou zelené).

Zbývala fotografie „B“ tedy modrá. Oslovil jsem slečnu od pokladny, ale u té jsem takové štěstí neměl a s focením nesouhlasila. To je prostě tak, častěji to nevyjde, ale dělá to tu cestu za fotografií zajímavější a o to má člověk větší radost když se mu něco povede. Podařilo se mi však přemluvit dívku s červenými vlasy a ona se postupně změnila dívku v modrém. Modrou růži jsem měl vymyšlenou již dlouho, jenže jsem zjistil, že obchod, ve kterém je prodávali a modré růže zaváželi každý čtvrtek je zrušený. Seběhl jsem snad celé město, než jsem růži sehnal.

Od pořízení červené uběhlo skoro 10 měsíců, než se mi podařilo udělat modrou. Při té cestě jsem se ledasčemu přiučil a něco vytvořil. Nyní vám tu předkládám celý příběh a věřím, že i vás osloví, nebo vám pomůže v cestě za vaší fotografií.

Říjen 2017